Cui bono?

pátek 23. březen 2012 23:49

Naše celonárodní pozornost je neustále a již dlouhodobě zaměřovaná na korupční skandály. Jedná se o českou obdobu marketingově veleúspěšné slovenské Gorily. Cílem je, stejně jako na Slovensku, zaměřit pozornost na dávnější, prakticky právně již jen obtížně postižitelné kauzy a udržovat mediální masáží společnost v paranoi odposlechů, mafijních uskupení, manipulací, nepořádků, kdy bohatý člověk je již dopředu považován za darebáka a zloděje.

Jestliže si blíže všimneme posledního mediálně úspěšného pojednání Mladé fronty: BIS, odposlechy, exprimátor Bém, Janoušek, agentura ABL, kdy se z BIS dostaly na veřejnost několik let staré nahrávky odposlechů, (tentokrát však ne do rukou kanadského Slováka, ale redaktora Mladé fronty), tak se vynoří hned několik zajímavých otázek.

BIS s odposlechy dále asi nepracovala, protože exprimátor Bém je již mimo radnici a mimo vysokou stranickou politiku. Ovšem z debat mezi Bémem a Janouškem se horlivě vyvozují aktuální závěry a podezření o korupčních praktikách a skandálech, samozřejmě nedokázaných a asi nedokazatelných. Opět paralela ke Gorile.

Při tom je naprosto zřejmé, že exprimátor musel mít (z titulu své funkce) množství hovorů a kontaktů s vlivnými, bohatými lidmi a mizivé procento s bezdomovci. Že se vlivní lidé snaží využít svého postavení, aby získali komparativní výhody v byznyse i politice, by asi také nikoho nemělo moc překvapovat. K čemu by jejich bohatství bylo, kdyby byli odkázáni pouze na to, co jim nějaký magistrátní úředník, kterému je v podstatě jedno, co se kde postaví a jak dlouho bude vyřizování agendy trvat, konečně pokyne, či rozhodne, do které fronty žadatelů se mají postavit. Přece motivem bohatství je právě vyšší vliv a moc, a i když se to může zdát některým nespravedlivé, tak i oni sami si v mnoha drobnějších situacích počínají stejně.

Výrazná mediální pozornost je věnovaná detektivní agentuře ABL. Je prý divné, že se k tomu ABL dostala, jakým podezřelým způsobem, kolik dalšího ještě může vědět a jak ohrožuje naši demokracii. ABL je detektivní agentura a získávání neveřejných materiálů, je její práce, a tedy by na tom nemělo být nic až tak moc zvláštního.

Problém ovšem může být i na straně redaktorů Mladé fronty. Jestliže je podezření, že ABL korumpovala, ABL může odposlechy zneužívat, ABL může manipulovat s politiky, potom ze stejných důvodů může manipulace provádět samotná Mladá fronta. Proč bychom měli věřit tomu, že jedna strana, ABL, exprimátor, Janeček a další, tvoří tu zločinnou sestavu, zatímco redaktoři Mladé fronty, se svým vydavatelem, rovněž soukromý podnikatelský subjekt, jsou ochránci politické serióznosti, střeží čestnost, pravdu a spravedlnost naší společnosti?

Když si na závěr položíme oblíbenou otázkou „Cui bono“ a podíváme se na situaci sousedního Slovenska, tak musíme shodně konstatovat, že obdobná, dobře pěstovaná paranoia společnosti, z politických podvodů, lidského selhání a pochybení, také odvrací pozornost „lidu“ od řešení těch zásadních, palčivých a niterných problémů našeho státu: zastavení zadlužování, zamezení plýtvání evropskými prostředky v důsledku neefektivního dotačního systému, jeho rozsáhlé a prokorupční administrace. Odvrací pozornost od toho, že zdrojem těchto problémů je v první řadě současný administrativní aparát v Bruselu, který si ovšem vyžaduje obdobný, obslužný administrativní aparát každého unijního státu, což negativní dopad násobí.

Volání odborné veřejnosti po zavedení prorůstových opatření a potlačení krizových jevů je výrazně blokováno předešle zmiňovanými negativy systému EU. Inovační a rozvojové aktivity podnikatelů (zdroj a hybná síla hospodářské výkonnosti státu) mohou být úspěšné jenom a pouze tehdy, když budou blokace odstraněny. O úspěšnosti každého projektu rozhodují obchodní výsledky, nikoliv eurokomisaři, dohlížející na to, jak byly tisíce podnikatelských záměrů administrovány!

Mediální zdůrazňování negativ naší společnosti, která jsou přítomna v obdobném výskytu i jinde po Evropě, je sice atrakcí pro čtenáře, výnosem pro vydavatele, studijními texty pro naše odboráře, ale také hlavně a bohužel aktivním potlačováním národní sebedůvěry a sebeúcty. Bez sebedůvěry a s paranoidní společenskou atmosférou se z krize ani z dluhů nedostaneme. Budeme však jistě moci nadále zůstat kvalitní montovnou, stejně tak Slovensko. Cui bono?

Václav Venc

Václav Venc

Václav Venc

Prezentace názorů nebo náhledů na situace, které považuji za důležité a vhodné k diskuzi.

Se zájmem o politiku a filosofii.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora